Odjakživa jsem cítila, že něco píšu, jakoby svůj život. Zároveň jsem vždy byla a stále jsem hodně upovídaná. Už jako malé se mi neustále v mysli rojily nové a nové myšlenky, o kterých jsem mohla dlouze mluvit. Začala jsem přemýšlet nad jednou věcí a okamžitě jsem se asociativním řetězcem dostala až k celým „scénám“. Ale nějak jsem pořád nerozuměla tomu, proč mi toto bylo dáno. Spíše jsem to vždy považovala za nevýhodu, protože mi samozřejmě i okolí dávalo najevo, že „moc mluvím“. Ovšem nebyla jsem a nejsem schopna toto v sobě změnit, jsem to já. Na druhou stranu chápu ostatní, mohlo je to docela obtěžovat. 😊 A tak mě jednou (už skoro v dospělosti) napadlo, co se takhle „vykecávat“ na papír? Tomu to neublíží, ten mi neřekne „už dost!“
A tak jsem začala. Psala jsem si vše, co jsem měla potřebu ze sebe dostat, o čem jsem si potřebovala povykládat. Nejprve na papír. Později na počítači. Nepsala jsem cíleně, na dané téma, ani nijak pravidelně. Naopak jen tehdy, kdy se mi chtělo a o čem mi myšlenky plynuly samy. Pro mě bylo psaní můj „Vykecálek, resp. Vypsálek“. Tento způsob mohu doporučit jako autoterapii (terapie sebe sama). Zapisovat si vše, co mne napadá, nad čím přemýšlím, co se mi daří či nedaří zvládat v mém životě, v rozvoji apod., je úžasné! Nejen, že se mi uleví, ještě se mohu za pár let ke svým úvahám a zkušenostem vrátit a třeba mi zase něco „dojde“ a pochopím více o sobě a životě.
Po narození mého syna (a později dcer) jsem začala zapisovat průběh jeho života, vývojové momenty, zajímavosti, nebo co řekl a podobně. Stejně tak jako jsem u sebe vnitřně cítila zapisování mého života, jeho (jejich) zapisuju do deníčku. S léty začala sílit potřeba psát něco více. Když měl syn asi 3 roky, moc jsem mu chtěla napsat nějaký příběh, který bych mu četla před spaním. A tak jsem to zkusila. Napsala jsem své první dětské příběhy s názvem „RUKA VYPRAVUJE“ a rozjela se touha ještě větší.
A přesto, že bych to dříve do sebe neřekla, podařilo se mi napsat i knihu „7 Principů“ (vyšla v roce 2011). Díky mým zápiskům, úvahám, lekcím a zkušenostem. Postupem času jsem pochopila několik životních principů, které fungují a prolínají se všemi oblastmi života a ty jsem v knize shrnula. Dodnes z ní čerpám pro svůj život i pro přednášky. Cítím, že zdaleka není poslední. A než uzraje doba k napsání další knihy, píšu si krátká zamyšlení, texty, úvahy, popisuju své zážitky, pocity… a vše s vámi ráda sdílím zde.
Vaše Lucie 🦋
* V minulosti jsem měla blog pod webovými stránkami „Pomoc a Podpora“ a od roku 2023 vše přesouvám sem na web Lucie-s.cz.
