Bráno, bráno převeliká, Bráno Zapomnění, otevři se mi.
Otevři svou náruč, ať mohu projít světlem a spojit se s TY.
„Chceš doopravdy vědět, KDO JSI?“
„Ano, chci…“
SVĚTLO mnou prostupuje a jeho ZÁŘE objímá a hřeje…
ZÁÁÁÁŘÍÍÍÍÍM zevnitř a sama sobě se směju.
Žádná Brána není, jsou to jen naše omezení a falešné sny, že je nějaké TY.
Ruším bránu, ruším tyhle iluze.
Vždyť je to tak jednoduché.
Všechno všichni VÍME.
Všechno už JSME … ☯ 🦋
