Když jsem před mnoha léty začínala s vlastním osobním rozvojem, chtěla jsem použít všechno z knih, které jsem přečetla. Chtěla jsem v životě změnit spoustu věcí. Chtěla jsem více času trávit sebepoznáváním, chtěla jsem více meditovat, chtěla jsem být více v souladu se sebou samotnou, být v tom krásném klidu mého středu a tak dále. Pořád mi „něco“ bránilo, vnímala jsem, jak si pořád říkám: „až budu mít více času, až budu mít lepší podmínky v práci, až syn povyroste, až budu mít hotový úklid, až budu mít více klidu na meditaci, až se ještě naučím tohle a přečtu tuhle knihu, až budu mít tohle a tamto, až zažiju toto … pak se určitě změním a můj život bude krásný.“ Dnes tomu říkám život v AŽPAKU – až pak něco…
Myslela jsem si totiž, že to něco dokonalého, úspěch a změna přijdou, až budu mít dokonalé podmínky na všechnu tu proměnu. Po čase jsem byla zklamaná a trochu snad i frustrovaná z toho, že se „NIC“ neděje, že ty dokonalé podmínky jsou pořád v nedohlednu. „Ale jak to?“ říkala jsem si. „Vždyť už vím tolik věcí, tolik jsem toho přečetla, tolik toho umím a znám, byla jsem na tolika kurzech a přednáškách. Kdy se tedy začne něco měnit?“
Nikdy se nezačnou věci, situace nebo my měnit samy, jen protože mysl něco ví, protože máme informace. V životě se změna děje na základě konání, činnosti, akce. Ano, vědět potřebné informace nebo se rozhodnout pro změnu je vždy prvním krokem. Ale abychom věci v životě změnili a ŽILI, je potřeba udělat krok druhý – VYKONÁVAT čili ŽÍT.
Když potřebujete rozjet mlýnské kolo (vodního mlýnu), aby se samo točilo, je potřeba nejprve zabrat a udělat „něco“, co ho roztlačí. Roztlačení je ten krok, který uděláme po rozhodnutí ke změně. Dáme tomu energii, čas, pozornost, začneme nějakým cvičením atd. Po nějaké době už nemusíme mlýn tlačit, je poháněn vodou. Čili ty změny, které první krok nastartoval, už probíhají. Změny tak ŽIJEME. Když se vše zautomatizuje, stabilizuje (čili tomu novému způsobu už nevěnujeme tolik pozornosti a děláme věci automaticky), můžeme postoupit k další změně. K dalšímu kroku, který chceme v životě udělat.
Co se mi v životě osvědčilo, bylo NEČEKAT NA DOKONALEJŠÍ NĚCO. Nečekat až budu mít lepší podmínky a lepší „něco“ než mám. Jinak budu jen a jen čekat. Změna se začíná DÍT tím, že TADY a TEĎ něco udělám. Tím, že tady a teď začnu čímkoli, co teď a tady můžu udělat. I kdyby to bylo (z našeho stále hodnotícího úhlu pohledu) něco malého a nevýznamného, i to má smysl. I tento malý krok, je krokem a činností, která rozhýbe kolo změn. Bez prvního kroku není druhý, třetí a další. Bez prvního kroku, ať je jakýkoli, není posun vpřed. Bez prvního kroku nedojdete nikam, protože stojíte na místě. Až vaše kroky vás posouvají na cestě i v životě dál.
První krok je úspěchem, úspěch nabalí další úspěchy. Malé úspěchy se časem složí v jeden obrovský. Pak přichází změna i v životě. To je způsob, jak převést vědomosti a informace do zkušeností a vlastního života.
Občas jsem slýchávala: „ty se máš, ty to umíš, tobě se to říká“ … ale i já musela někdy někde začít prvním krokem …
NEČEKEJTE NA NĚCO DOKONALEJŠÍHO, ZAČNĚTE TADY A TEĎ S TÍM, CO TADY A TEĎ MÁTE A S ČÍM ZAČÍT MŮŽETE (chcete-li).
Vaše Lucie 🦋
